Odkopání domů okolo obvodového zdiva není tak složitá práce, ale je velmi namáhavá, pokud je prováděna ručně. V některých případech se dá použít i mechanizace, avšak ve dvorních traktech městské zástavby a v uličních částech je to prakticky nemožné. V případě, že lze mechanizaci použít, se zvyšuje riziko poškození inženýrských sítí. V případě ručního výkopu se toto riziko snižuje. Z výše uvedených důvodů se výkopy okolo obvodového zdiva domů obvykle provádějí ručně. Při ručním výkopu nebo při výkopu s použitím mechanizace je nutné dodržovat několik zásad. Výkop musí být dostatečně hluboký (až na základovou spáru či desku) – často narážíme na to, že odkopání domu není provedeno dostatečně hluboko a provedená hydroizolace nebo odvětrávací systém nejsou plně funkční. Je nutné dbát na bezpečnost práce, tj. zejména provést dostatečně pevné pažení (při výkopu hlubším než jeden metr), aby nedošlo k zasypání pracovníka ve výkopu. Poté je třeba buď tlakovou vodou, nebo mechanickou cestou (třeba kartáčem) obnažené zdivo řádně očistit od zbytků zeminy a od jiných nepevných materiálů. To je důležitý první krok pro správné provedení svislé izolace podúrovňové části obvodového zdiva.
Poté se provede vápenocementová vyrovnávací stěrka, která se natáhne bitumenovou (asfaltovou) stěrkou v dostatečné tloušťce (cca 4 mm), případně s vloženou perlinkovou síťkou, a tím se vytvoří pevný hydroizolační povrch obnaženého svislého zdiva. Po zaschnutí bitumenové stěrky se celá plocha hydroizolace ochrání např. nopovou fólií, aby se hydroizolace při zpětném zásypu a následném zhutnění pěchem nepoškodila. Fólie musí být vždy řádně ukončena utěsňovací lištou, nejlépe v úrovni pochozí plochy. Je však třeba připomenout, že samotná nopová fólie o výšce nopů 8 mm hydroizolaci nenahrazuje!!! Pokud je třeba podúrovňové zdivo ještě zateplit, provede se montáž extrudovaného polystyrenu přímo na zhotovenou bitumenovou hydroizolační stěrku, aby se zamezilo promrzání zdiva základu. Poté se jako poslední ochranná vrstva před zásypem opět provede montáž nopové fólie.
Druhou variantou je odvětrání podúrovňové svislé plochy obvodového zdiva, které se provede za pomoci speciální nopové fólie, jež má nopy (kalíšky) vysoké 20 mm a vysokou pevnost proti poškození – za předpokladu, že je zajištěn dostatečný přísun vzduchu, může mezi fólií a nezaizolovaným, očištěným zdivem proudit vzduch. I tato varianta má své zákonitosti, které jsou pro vytvoření dostatečného proudění vzduchu nutné. Pouhým horním zakončením nopové fólie odvětrávací lištou se proudění vzduchu nedocílí! Nevýhodou tohoto systému je však to, že v obdobích, kdy relativní vlhkost vzduchu je velmi vysoká, paradoxně dochází k zvlhčování zdiva a při silných mrazech k jeho promrzání a následné kondenzaci na vnitřních omítkách – pak se na povrchu omítek mohou vytvářet plísně. Nezanedbatelné jsou i tepelné ztráty ve vnitřních prostorách. Promrzání lze eliminovat tak, že se ve vnitřních prostorách aplikuje speciální termoizolační sanační omítka, která se vyznačuje vysokou tepelněizolační schopností a která zabrání tepelným ztrátám a kondenzaci na povrchu omítky.
Druhá metoda je vhodná zejména u historických objektů, kde nechceme docílit úplného vyschnutí zdiva. To se týká zejména opukového zdiva – tento stavební materiál potřebuje svoji přirozenou vlhkost, a tak při úplném vyschnutí by mohl ztratit pevnost. Posledním důležitým krokem, zejména u první varianty, tj. při aplikaci bitumenové hydroizolace, je tlaková chemická injektáž zdiva v podzemní části domu (u podlahy), která vytvoří tak dodatečnou vodorovnou hydroizolační clonu a zabrání tak pronikání vzlínající vlhkosti do zdiva z podzákladí domu (odkopem a následně provedenou svislou hydroizolací se totiž nelze dostat pod základ domu). Ještě než se výkop zasype, je možné zvážit zhotovení drenážního systému pro odvedení spodní vody.
